Určitě to znáte, příjde teplé počasí, máte radost, a chcete vybehnout ven. Koukáte do skříně a ejhle… nemáte v čem jít. Vytáhnete jedny kraťasy, druhé kraťasy, a ani třetí šortky fakt nespňují to v čem byste byli ochotní jít ven…. a tak nějak máte pocit, že to prostě je o 100% horší než loni, kdy jste je nosili s radostí. A nechcete věřit tomu, že jste to fakt někdy na sebe oblékli. To asi známe všichni. Zrovna dneska jsem to zažil, proto jsem se taky rozhodl o tom něco napsat. Ty děsy, co mi ležely ve skříni – koukejte na foto. Hrůza co.

No takže co dál? Je krásně tak jsem se prošel do obchoďáku, neměl jsem přesnou představu co přesně chci, většinou když nakupuji nějakou věc, tak sice vím co chci – reď jsem věděl že chci kraťasy, ale představu o stylu, střihu barvě jsem prostě neměl a doufal jsem, že mě prostě něco práskne do nosu. No prošel jsem Hmko, Gate, New yourker, dokonce jsem zašel do Peek and clothenburt či jak se to píše, ale tam jsem šel z těch cen trošku do kolen – kraťasy od Tommyho Hilfigera za 2500 korun…. to už je fakt brutál 🙂

Tak jsem se prošel po shopech, koupil si zmrzku a šel domů na net. Takovéto kolečko povětšinou absolvuji pravidelně, sám sebe se někdy ptám, proč vlastně negoogluju hned. Asi to bude tím, že jsem ty kraťasky chtěl hned a nechtěl jsem čekat než mi zas dorazi z eshopu. Googlil jsem, shopů mraky. Naskákal mi woodmint, queens a další desítky shopů. Jednou už jsem kupoval věci od Bolfa, ale je to opravdu hrozněj shit. Nakonec jsem si koupil kraťasy s nízkým sedem v Stonewear.cz, zvolil jsem maskáčové kousky. Ty si můžu navíc vzít i na koncert.

Rád si občas zajdu do rockové klubu (i když jsem už otec dětí). Vyrazit ven je třeba. Popít s kámoši, poslechnout si nějaký nářez a zablbnout na place. Chodím tak jednou do měsíce. Obvykle někam do Prahy, ale už jsme vyjeli na koncert i v rámci středních Čech

Česká 1

Poměrně fajn klub v Kutné Hoře. Zde jsem byl na Voodo Header (a nějaké další kapely). Atmosféra klubu je super. Je tu čisto, přehledno a hlavně, nekouří se během koncertu, ani před ním. Klub je poslední čtyři roky provozován basskytaristou slavné kapely Sto zvířat, William Versteeg. Po nákladných rekonustrukcích starého baráku jsou interiéry takové útulné. Nehraje se jen rock, ale více hudebních žánrů.

K2

Klasika K2 funguje v Českých Budějovicích téměř 20 let. Opět je to multikulturní klub. Byli jsme tam na koncert méně známé kapely, a bylo to přes týden. Takže tam bylo mraky studentů. Bylo to fajn být mezi samými mladými lidmi (o 15 let cca). Mají suprovní novou aparaturu, díky ní si v každém místě klubu připadáte jak před reprákem. Kromě klasiky, piva a tvrdého dělají docela dobře drinky.

Kain

Víte co je nejlepší na tomhle klubu v Praze? Pivo za 27 korun. Takže si jich dáte deset a peněženka to v klidu unese. Klub funguje téměř dvacet let na Źižkově. Super je, že scénu natáčí na video a promítají na plátno. Takže i když stojíte vzadu, tak v pohodě sledujete koncert. Je to taková komornější scéna, ale moc příjemná (míst ke stání cca 100 a k sezení 60).

Jameson

Tento klub v Plzni není uplně typickým koncertním klubem. Ano koncertují, ale ne živou hudbu. Na plátno zde promítají koncerty všech možných rockových kapel. Nechlastá se zde pivo, ale pořádná whisky. A to opravdu téměř jakákoli. Dá se říct, že klub je speciálkou na tento oblíbený irský nápoj. Koncerty pouští jednou, někdy dvakrát týdně. Takže pokud si chcete dát pivko, whisky a poslechnout kvalitní hudbu nejlepších kapel světa, tak rozhodně se tu zajeďte podívat.

irský hudební klub jameson v plzni, speciálka na whisky

Počasí je již typicky podzimní, s čímž přirozeně souvisí také poměrně nízké teploty. Jak na ně vyzrát a přesto vypadat dostatečně elegantně? Překvapivě to není nic složitého, jelikož pomohou pánské kabáty. Jak vybrat ty pravé? Podívejte se s námi.

Začneme střihem a délkou

Rozhodně to nejdůležitější kritérium výběru, kterého bychom se měli držet. Nemusíme připomínat, že stylové pánské kabáty by nám měly v první řadě dokonale sednout. Dále je třeba zaměřit se také na jeho délku. Pokud jste vyšší postavy, nemusí být problémem ani kabáty dlouhé. Ideální je však volit střední délku – do poloviny stehem. Pokud je kabát spíše doplňkem volnočasového oblečení, rozhodně není problémem zvolit variantu kratší.

U velikosti nezapomínejte na to, že čím lépe vám kabát bude sedět, tím více vás také zahřeje. Dále neopomíjejte také vrstvy, které pod ním budete mít. Měl by mít logicky zhruba o číslo větší velikost, než je váš standard. Jedině tak bez problémů sedne.

Barvy raději neutrální

Podívejme se na možnost barevných provedení, které dnes pánské kabáty nabídnou. I v tomto směru máme z čeho vybírat. Opět platí, že pokud jde spíše o volnočasové nošení, můžeme být poněkud odvážnější. K obleku, nebo do společnosti, se naopak hodí neutrální barva. Ideálně potom její tmavší odstín. Ten konkrétní je dobré sladit s barvou kalhot, které nosíte nebo budete nosit nejčastěji. Hitem jsou dnes hlavně kabáty černé, nebo tmavě šedé. S těmi vedle nešlápnete, protože splňují požadavek na moderní pánské kabáty.

Jak je to s materiálem?

Jsou různé možnosti, od kterých se následně odvíjí jak funkční vlastnosti, tak o pohodlnost, stejně jako cena. Pokud hledáte to nejlepší na trhu, nezklamou vás pánské kabáty vyrobené třeba z vlny, nebo z kašmíru. Klasikou jsou však různé směsové materiály, které vznikly spojením několika různých variant. Určitě je dobré zůstat u těch možností, které obsahují vyšší procento vlny, jelikož jedině tak máte jistotu, že se hodí i do chladnějších dní.

Kde koupit?

Už to nemusí být jenom klasické prodejny, protože pánský kabát lze pohodlně objednat i online. A to s jistotou nejenom bohatého výběru, ale i s jistotou nízkých cen. Pokud nebude sedět, máte jako zákazníci samozřejmě jistotu, že ho lze do čtrnácti dní bez udání důvodu pohodlně vrátit, nebo vyměnit.

černá kabelka přes rameno

zdroj: nejkabelky.cz

Jen co jsem dořešil svůj nový outfit do klubů, vymyslela si přítelkyně, že si pořídí novou kabelku na koncerty a rock srazy. Když jsem vybíral do své kombinace kravatu, byla to pohoda. Chlap prostě najde dva tři eshopy, podívá se na fotku, srovná cenu a koupí. U žen je to trochu jiné. Tam nákup kabelky (patří do skupiny dámské doplňky). Dámských kabelek je jednak tisíce druhů a hlavně mám pocit, že asi tisíce eshopů jen v čr, které prodávají tento oblíbený dámský produkt. Jestli já jsem vybíral jedno krátké odpoledne, tak přítelkyně ten stejný čas potřebovala jen k základní orientaci v problematice. Módní doplněk na rockový koncert není zase tak těžké si představit. Proto bylo rozhodnuto ihned o černé barvě (hodí se k několika bílým doplňkům které nosí). Kromě barvy je základní požadavek pohodlné nošení bez nutnosti přidržovat rukou. Říká se tomu crossbody – kabelky přes rameno. Přičemž u malých kabelek tzv. psaníčka je pouze ten jeden řemínek. Jiná ucha psaníčka nemají. Psaníčka ale nesplňují nutnou velikost. Do kabelky se vám musí vlézt základní vybavení ženy. Kromě peněženky třeba trochu šminek, parfém, rtěnka, žvákačky, kapesník a já nevím co vše. Nakonec přítelkyně zvolila malou kabelku bez uší ale s odnímatelným řemínkem crossbody (přes rameno). Velikost nakonec zvolila menší proto, aby tam netahala plno zbytečností, ale pouze nutný základ na párhodinový rockový koncert. Poslední věcí je celkový vzhled a kování. To může být „zlaté“ či stříbrné. K černé se popravdě více hodí stříbrné. Samotný vzor je pak dle stylu každé ženy. takže volba vypichované květiny byla ta pravá pro tu mou.
Nad čím jsem se podivil byla cena a materiál. Kabelky již dávno nejsou vyráběny jen jako kožené. Používá se tzv. ekokůže, která je vyráběna buď z kožených odřezků nebo zcela uměle. Cena umělé kůže proti pravé je nepoměrně nižší. Více jak o polovinu. Přitom je materiál často k nerozeznání. Cena malé kabelky se pohybuje ve stokorunách. Pokud vám stačí z umělé kůže, tak se dostanete maximálně k tisícikoruně (malá kolem šesti set).
Kabelky přes rameno jsou celkem častou volbou žen, hlavně kvůli pohodlnému nošení. Na koncerty či fesťák se výborně hodí. Rozhodně zbytečně neutrácejte za drahé značkové kusy. Raději si nakupte levnější a více druhů pro každou příležitost. Žena vzala rovnou dvě (každou v jiném obchodě). Černou a bílou, kterou využije s jiným oblčením (v rock stylu nosíter prakticky pořád jen černou, případně bílou barvu).

kravaty nejsou u rockerů dnes příliš oblíbené.

zdroj: vasekravaty.cz

Po sérii článku o rockovém oblečení, které psala moje žena, přispěji také svou zkušeností ze světa rockové módy. Kvůli praci nosím pánské kravaty dosti často (zhruba tři krát do týdne, když mám obchodní schůzky). Za ty roky jsem si na vázanku zvykl a líbí se mi i jako módní doplněk. Proto jsem se rozhodl zapojit nějakou hezkou kravatu i do svého rockerského oblečení, které běžně nosím na koncerty či jen tak do klubu na pivo. Musím říct, že to nebyla žádná sranda vymyslet. První předpokladem pro nošení vázanky je košile. Ta, jak asi víte, se už dávno mezi rockery nenosi. A uvázat šlajfku na tričko je fakt děs. Ještě tak u žen je černá či bílá košilka s větším výstřihem či bez rukávu docela obvyklá. U chlapů aby pohledal. Zachránil mě jako obvykle přítel google a prohlídl jsem desítky obrázků rockerů s košilí (neb kravatu neměl žádný z nich). Bylo velmi obtížné nějaké fotky najít. Samozřejmě vše jsme hledal v angličtině. Po delším rozhodování jsem měl již představu, jak bude můj budoucí outfit vypadat. Základem je bílá košila s malým límečkem a dlouhým rukávem vyhrnutým až po předloktí. Na límečku je černou nití  vyšité zdobení. Jednoduché linie na okrajích. Hodně to košili oživí. K ni jsem si pořídil vestu, která má barvu světlejšího odstínu černé. Materiál se trochu leskne a podobá se kůži, ovšem vesta je z látky, jen na zádech je zpevnující pruh kůže. Zapíná se na dva knoflíky. Nechal jsem si na míru vyrobit potisk. Jeden na záda a jeden na pravou stranu (zhruba v místech, kde jsou žebra). Tu jsem koupil na internetu, eshopů je hodně. Protože nehledám žádnou extra kvalitu a bohatě postačilí polyesterová černá kravata, rovnou jsem objednal dvě jednobarevné černé kravaty (odkaz na obchod). Hezká, hladká, matná a za dobrou cenu (nižší než v okolních shopech). Moderní šířka 7 cm, širší se už v podstatě nenosí! Pro ty, kdo se trochu v kravatách vyzná, tak vážu jednoduchý windsor half uzel. Není moc velký ani malý, zlatá střední cesta. Ostatně jej uvazuji i do práce. Na to všechno si samozřejmě obleču i koženou bundu, po kterou není má nová rock uniforma vidět. Ovšem měli jste vidět poprask u kámošů jak jsem se v tom poprvé ukázal. Nejdříve si ze mě dělali srandu, ale pak si zvykli a dnes mi to i chválí. Zkrátka zcela něco uplně jiného než na co jste v rockovém klubu u ostatních zvyklí. Zatím mi to vyhovuje a pomalu přemýšlím nad dalším novým rockerským outfitem, kde bych mohl využít mé oblíbené pánské kravaty. Například bych chtěl to chtěl nějak kombinovat s kšandami.

underground na vzestupu po 1989

zdroj: krajskelisty.cz

Přestože byl u nás rock and roll a rok v dobách tuhého komunismu v podstatě zakázaný, usadil se zde jako pevná součást naší hudební scény, i když fungoval tak trochu skrytě. Měl punc západní a svobodné hudby. Ovšem navzdory zákazům se nepovedlo udržet tenhle fenomén pod kontrolou. Bujela tu mohutná undergroundová scéna, která si žila v různých maličkých prostorách a klubech, nebo také na venkovských statcích. Zkrátka tam, kde byl pro hraní klid, zájem lidí a hlavně minimální zájem policie, která by měla chuť vstupovat na scénu a perzekuovat jak muzikanty, tak i jejich posluchače. Obrovskou sílu získala česká undergroundová scéna hlavně uvězněním členů skupiny Plastic People of the Universe v 70. letech 20. století. Proto když to v roce 1989 společensky bouchne, žádná rocková scéna zde nevzniká, už tu totiž dávno existuje. Konečně ale může svobodně vydechnout a vystrčit růžky z podzemí. Undergorund už zkrátka není underground, ale oficiální kultura. Její rozmach podpoří i nový prezident Václav Havel, sám velký fanoušek rockové hudby. V Praze se rodí spousta různých klubů, které hrají pestrou směsici rocku a jeho různých odnoží a to platí až dodnes. Kde se v Praze něco děje? V Lucerna Music baru můžete protančit noc. MeetFactory vám přijde vhod, pokud hledáte nějaké alternativní styly, Klub 007 u strahovských studentských kolejí se zase pyšní dlouhou tradicí už od roku 1969. Rock Café je skvělým prostorem pro představení tuzemských a zahraničních kapel. Klub Roxy přitahuje DJ i kapely nejenom z Čech, ale i z různých koutů světa. Klasický rock nebo oldies nabízí klub Vagon a tím výčet ani zdaleka nekončí. Zkrátka vždycky je kam jít a co si poslechnout…

rockabily kostýmy pro milovníky rocknrollu

zdroj obrázku: etsy.com

Zatímco móda punkových rockerek se hodí jenom na koncert nebo do oblíbeného rockového klubu či do hospůdky na pokec s přáteli, rockabilly módní styl je daleko použitelnější i všední nošení. Ženy v něm mohou skvěle ukazovat své dobře vyvinuté křivky a budit obdivné pohledy druhého pohlaví. Zaručeně tak dají najevo svůj originální vkus. Vyznavačky rockabilly stylu sice budou vypadat nepřehlédnutelně a nápadně, ovšem nikdo jim neupře, že se oblékají s grácií a sexy a dokážou kousky svého oblečení sladit do sice hodně originální, ale za to přiměřeně elegantní a šmrncovní podoby. Prezentují styl pin-up modelek a účesů z 50. let. Typické jsou šaty na ramínka s vyztuženými košíčky na prsou. Nechybí barvy a rozevlátá nařasená sukně. Pokud se začne otáčet, vytvoří kolem těla vlnící se kruh a dotyčná ukáže i leccos z pěkně tvarovaných nohou. Nesmí chybět natupírované účesy s velkými vlnami. Není se třeba bát ani barev do vlasů. Hříva nemusí být nutně jenom jednobarevná. Co třeba velice odvážná kombinace červené ofiny a černého zbytku hlavy? Něco podobného upoutá na první pohled. Vypadá to dobře, navzdory tomu, že je to trochu ztřeštěné. A všemu je třeba přizpůsobit i líčení: výrazné červené rty a tváře a naopak jemné oční stíny. Úplně jiný styl ale najdete u dam, které se zbláznily do gothic stylu. Pro ně se hodí jedna charakteristika: upírský, temný, nevypočitatelný. Vypadá to, jako by v sobě skrývaly cosi tajemného, nepřátelského, podivného. Rozluštit tajemství není jednoduché. Kombinace viktoriánského korzetu a černých džín je to pravé. Hodí se ale i krajkové korzetové šaty opatřené volánky. K tomu nesmí chybět vysoké zavazovací boty. Samozřejmě, že ideální je černá barva, nebo temné odstíny, a to ve všem. Líčení vynikne dramatické. Bledý make-up a tmavě zbarvené rty i stíny kolem očí.

oblečení pro punkrockerku je dosti typické

zdroj obrázku: costumeish.com

Každý správný rocker nebo rockerka si své názory na módu nenechává pro sebe. Naopak, svůj životní styl prodchnutý rockovou hudbou se snaží dát najevo i svému širokému okolí. Vyjadřuje se například i tím, jaké nosí oblečení. Jaké názory můžete dát najevo? Třeba se hodit do stylu punk rock, rockabilly nebo gothic, záleží na vás, co preferujete. Odvážné komplety jsou u rockerek znamením, že jim učaroval punk styl. Šatičky ve stylu pin-up modelek jako vystřižených z 50. let 20. století, to jsou pro změnu fanynky rockabilly. Krajky, kůže, samet, to vše zahalené do temně černé barvy značí, že máte co do činění s vyznavačkou stylu gothic rocku. Nejdivočejší oblečení jsou na sebe schopné navléct punkerky. Klidně spojí dohromady různé barvy, u kterých by usedlého člověka ani nenapadlo, že mohou jít nějak dohromady. K tomu potisky, textury, prostě bláznivé kombinace barev i vzorů. Dokonalým vzorem punkových bláznivin jsou kreace známé módní návrhářky Vivienne Westwoodové. Ženě propůjčí vizáž modelky, která ráda provokuje a nikdy se nechová konvenčně. Ovšem rebelky musí být docela opatrné na veřejnosti. Zatímco na koncertě punkové kapely sklidí se svými kombinacemi zasloužený obdiv, učitelé ve škole k nim budou podstatně kritičtější. Co si má punk rockerka vzít, aby se cítila dokonale? Třeba trička s potiskem kapely, výborné jsou barevné kombinace. Černou koženou bundu s kovovým zipem a hroty. Na bundu našpendlit placky oblíbené kapely. Ideální jsou věci, které vypadají obnošeně. Roztrhané džíny. Roztrhly se vám kalhoty, tričko? Platí pravidlo rozhodně nesešívat, ale sepnout spínacím špendlíkem. Čím větší, tím lepší. Super je vyšisované seprané tričko. Boty: Conversky, černé lodičky s vysokým podpatkem. Skvělé jsou černé síťované punčochy.

poster hitorie rocku

zdroj obrázku: www.sunshinedaydream.biz

Kde se vzala, tu se vzala rocková hudba. Tahle muzika, která fascinuje spoustu lidí už po generace, má své kořeny na konci 40. a počátku 50. let 20. století ve Spojených státech amerických. Vlivy nasává v černošské hudbě jako třeba gospel nebo rhythm and blues nebo dokonce i country hudbě. Tenhle pestrý koktejl se smíchá a výsledkem je rock and roll. Vůbec poprvé tenhle pojem vysloví jistý diskžokej jménem Alan Feed v americkém Clevelandu v roce 1951. Od této chvíle se píší dějiny rock and rollu. Polovina 50. Let 20. Století už jednoznačně patří rockabilly a Elvisovi Presleymu, nezapomenutelnému králi téhle muziky. Velice zdatně mu sekundují také Buddy Holly a Carl Perkins. Do hudebních nahrávacích studií, ale samozřejmě i na pódia tehdy vtrhne jako svěží vítr elektrická kytara a její zvuk. Ovšem s koncem 50. let 20. století už éra rock n´rollu zvolna končí. Něco je doslova ve vzduchu, nadchází doba změn a nových interpretů. O slovo se na počátku 60. let hlásí Velká Británie, kde Cliffh Richard se skupinou The Shadows zpívá svůj velký hit „Move It“. A pak už máme rok 1962, kdy na svět přicházejí legendární Beatles. Právě oni se stávají tím pravým rockovým počátkem. Ovlivňuje je spousta stylů jako soul, rhythm and blues, ale také surf rock, směs surfu a rock n´rollu, ze kterých si prostě namíchají koktejl podle vlastního uvážení. A přichází obrovský boom rocku, který vlastně nikdy neskončí. Beatlesácký hit „I Want to Hold Your Hand“ zaútočí na první místo amerického žebříčku Billboard Hot 100. Rockové období začíná.

Tuhle jsem narazil na starý článek o této fantastické kapele. Hned jsem si sehnal pár písniček a zavzpomínal. The Doors byla pro rockový žánr jedna z nejdůležitějších. Vznikla v roce 1965. Do dnešních dnů klasická sestava ve složení zpěvák Jim Morrison, kytarista Robby Krieger, klávesák Ray Mnazarek a samozřejmě bubeník John Denmore. Po svém vzniku zaznamenali opravdu raketový start. První nahrávaná deska se jmenovala velmi jednoduše, The Doors s nejznámější jejich skladbou vůbec „Light My Fire“. Složení a hudební zpracování následujících skladeb byly podobné právě tomuto hitu. Příjemný charismatický hlas zpěváka Morrisona v doprovodu výrazných kláves. Kytara i buben spíše dolazují celkovou atmosféru písně a kytara jen občas převezme iniciativu. Zvláštností byla nepřítomnost baskytaristy. Klávesák Ray nechtěl mít v týmu dalšího kytaristu a vše zvládl zahrát sám na svém bass-piáně (značky Fender-Rhodes). Styl byl tenkrát pojménovaný jako acid-rock a skupina se stala primusem v této kategorii (dle časopisu Life). Typická velmi dlouhá sóla však písně neobsahují, čímž se trochu vymykají typickém rytmu acid-rocku. Navíc struktura písně je velmi pevná a stálá. Další věcí, kterou se The Doors v tehdejší době vymykali jsou texty písní. Ty měly šokovat a dařilo se jim to (např. nejznáměší pasáž „Otče? Ano, synu? Chci tě zabít. Matko? Tebe chci ojet.“ z písně The End). Slova tehdy velmi nadčasová, dnes prakticky běžná.

the doors v době největší slávy

zdroj: jimmorrisononline.com

 

Problémem byl zpěvák Jim Morrison a jeho problémy s alkoholem. To se projevovalo nejen v jeho soukromém životě nebo nahrávacím studiu (kam chodil pravidelně opilý) ale hlavně na podíu. Místo zpěvu pak začal opilý mluvit k divákům. Jednou v Miamu na koncertu dokonce řekl divákům, že přišli jen proto aby viděli jeho penis a svlékl se a ukázal jej všem. Několikrát byl za toto chování obviněn (opilství, hrubé vyjadřování, obnažování apod.). Hodně koncertů bylo tak rušeno a některá americká rádia něchtěla písničky The Doors pouštět do éteru. Několikrát byl odveden přímo po skončení koncertů za další přestupek, který na jevišti předvedl (dnes by se pravděpodobně nic nestalo). Všechno to bohužel nemělo dlouhého trvání. Jim odjel dobít baterky se svou manželkou Pamelou Cursonovou do Paříže. Tam 3. července zemřel pravděpodobně na zástavu srdce. Ve vaně. Jeho náhrobek je dodnes známým poutním místem. Morrisonův život zachytil i film Olivera Stonea, The Doors, kde si Jima zahrál Val Kilmer.